Květen na zahradě je o kochání

Každý měsíc je vlastně o kochání, a nejen na zahradě. Ale tento článek je právě o květnovém kochání, nebo ne? O té šťavnaté zelené, o těch kvetoucích nejen ovocných stromech, o barevných cibulovinách plných různorodých tvarů a struktur, o vykukujících trvalkách a okrasných trávách, o zelenině, která se začíná hlásit o slovo. O všem tom pučení, které ke květnu patří.

A přírodní zahrada toho nabízí mnohem víc. Když pozorujeme na naší zahradě život, který se tu děje, nestačíme se divit a obdivovat tomu všemu a uvědomujeme si, že toho ani spoustu nevidíme, je nám to zatím skryto. Všechny ty brouky, živé organismy a houby nejsme schopni obsáhnout, ale víme o nich:)

Pozorujeme ptáky, kteří na zahradě přivádějí na svět nová mláďata. Náhodně objevujeme jejich hnízda a podivujeme se nad tím, z čeho všeho a kde všude si je ptáci staví. Dáváme misky s vodou před obydlí ježků, kteří jsou již několikátou generací na této staré zahradě. Podivujeme se nad zpěvem nočních ptáků, které nevidíme, ale slyšíme jejich libí zpěv.

Večer u ohýnku nás překvapí rojící se chrousti, následováni netopýry, kteří se snaží jejich řady prořídnout.

Všechny ty včely, vosy, sršně a čmeláky ani nedokážeme spočítat a pozorujeme jejich pracovní nasazení na květech všech těch borůvek, muchovníků, třešní, jabloní, švestek i keřů a kvetoucích bylin. Plevel nás také fascinuje svou různorodostí a přemýšlíme občas nad tím, jaký by byl asi záhon vytvořený jen z plevele:)

Naše zahrada je mezi řekami a za strání, která obepíná jednu část zahrady se line Kocába, která díky svým vzduchovým proudům nechává dravce plachtit přímo na náš dohled, a i to nám často způsobuje zastavení a obdiv. A samozřejmě sovy, které se večer hlásí z druhého kopce za řekou. A to nemluvíme o muflonech z druhé strany, kteří mají noční pastvu na loukách naproti.

Tohle místo je kouzelné, ale ne díky lidské činnosti, ale naopak nečinnosti a v tom je to o to fascinující.

A možná, že je tohle návod na ten skrytý ráj na zemi, na co nejmenší zásahy a činnost nás lidí. Možná, že právě naše nečinnost a "pouhé" pozorování, je tím návodem na to, jak si vytvořit ráj na zemi. Jen být v tichu a s klidnou myslí součástí celku. Toho, co již je, a není nutné to měnit.

Naše zahrada, tedy spíše ta část místa, které nyní na nějaký ten čas spravujeme, je ještě na začátku našeho pozorování a podpory, máme tu spousty práce, která se skládá z postupného nenásilného podporování půdy, tvoření zákoutí a vysazování rostlin, stromů a keřů, které postupně obohacují biodiverzitu místa, a je to radost, která se každým zasazeným česnekem, trvalkou či ovocným stromem prohlubuje.

Možná, že jde hlavně o ten pocit, že můžeme být občas součástí něčeho tak dokonalého, a že nám byla dána možnost to vnímat a vidět.

Neděláme vždy všechno správně, a jsme spíše žáky než učiteli, ale o to víc jsme si vědomi toho, jak je to jednoduché. Jak jednoduchý život je, když se necháváme vést samotným principem života, a ne vlastními myšlenkami a naučenými vzorci😊.

A proč kochání? Kochání, obdivování a pozorování v květnu? Protože proto😊.