Co by nemělo v přírodní zahradě chybět?

Vlastně v každé zahradě by neměla chybět biodiverzita neboli biologická rozmanitost. Různorodost všech živých organismů, která v posledních letech klesá, je výzvou i pro zahradníky, zahradní architekty, krajináře a všechny realizátory zahrad, kteří mohou právě biodiverzitu podpořit a ovlivnit. Významný podíl na tomto poklesu má lidská činnost, jako je nesprávné obhospodařování a využívání půdy, znečištění a změna klimatu.

Biologická různorodost a rozmanitost zahrnuje počet druhů, jejich genetické variace a vzájemné interakce živých organismů v rámci komplexních ekosystémů. A přírodní ekologická zahrada, krajina i veřejný prostor toho není výjimkou.

Proč je biodiverzita důležitá?

Protože každý druh, ať již rostlinný či živočišný, má zde své místo. Dohromady tvoří tyto druhy provázaný celek. Zachování biologické rozmanitosti je nezbytné pro udržení funkčnosti zdravých stabilních ekosystémů.

Jsme neodmyslitelně spojeni s přírodními zdroji a ekosystémem. Náš život závisí na přírodě a jejím zachování.

Jak ochránit biodiverzitu?

Začněme tím, že přestaneme používat pesticidy a umělá hnojiva. To je první a klíčový krok pro zachování biodiverzity.

Druhým krokem je samotná podpora biodiverzity a stačí tak málo. Třeba, že svoji zahradu nebudeme sekat na "angličáka" (seč stačí provádět jen párkrát v roce podle průběhu počasí a na výšku 8 - 10 centimetrů) a zároveň dáme prostor lučním květům, hmyzu, motýlům i ptákům. Pokud máme možnost část trávníků necháme neposekán, slouží pak pro záchyt srážek a podporu užitečného hmyzu. Trávník nemusí být monokultura jedné trávy.

Zároveň ponecháte na zahradě keře a stromy, aby měli ptáci, kde hnízdit i hledat potravu. Čím více keřů a stromů (vždy s rozvahou), tím lépe.

A třetím krokem je biologicky rozmanitá výsadba. Pokud změníme styl výsadby z monokulturní na permakulturní, podpoříme biodiverzitu v rámci naší zahrady či místa, které odhospodařujeme.

Čtvrtým krokem je ponechání a případné zpracování bioodpadu na zahradě. Naučme se pracovat s bioodpadem, který vyprodukujeme na zahradě a v domácnosti, ať už v podobě kompostování, tak štěpkování, mulčování a zpracování rostliného odpadu. Je přeci nesmysl, kupovat drahé substráty a hnojiva, když lze využít to, co mám na zahradě a dokonce to všemu v zahradě prospěje více než zakoupené produkty zvenčí.

Kroků, které můžeme v zahradě vykonat pro podporu biodiverzity a všeho živého je více, ale i tyto čtyři kroky udělají velkou změnu, které si všimnete.

Ať už podle zvýšeného množství druhů hmyzu, ptáků a jiných živočichů. Můžete sledovat jak se postupně tvoří v zahradě rovnováha. Ať už v množství škůdců a chorob, které jsou i bez vašeho bojování sami od sebe likvidovány zase jinými druhy a navzájem dochází k funkčnímu zdravému celku, který nepotřebuje vaši snahu, ale pochopení principu života.

Více o monokultuře?

Monokultura v rostlinné říši - je porost v daném místě, tvořený jedním druhem rostliny nebo když je používána převážně jedna odrůda rostlin. A proto zahradník má tu moc nevysazovat jen jeden či pár druhů rostlin, ale pohrát si s rozmanitostí výsadby. Ať už trávníku, zeleniny, bylin, trvalkových záhonů, keřů i stromů.

Člověk při své činnosti vytváří umělé monokultury (například trávník), neboť jeho cílem je zpravidla pěstování jedné plodiny, jednoho druhu. Mezi negativní vlivy monokulturního hospodaření patří snižování biodiverzity, vyšší náchylnost k působení škůdců či chorob, nebezpečí eroze, vyčerpání živin z půdního horizontu a nižší schopnost zadržovat srážkovou vodu.

Co se týká krajiny a zemědělského odhospodařování - negativní vlivy rostou s vyšším procentním podílem takových monokultur v dané krajině. Naopak mozaika menších i když monokulturních polí s četnými okraji a přechodovými zónami snižuje nebo zcela eliminuje negativní ekologické vlivy umělých monokultur.

Chráníme-li biodiverzitu, nechráníme pouhý počet druhů, je třeba se zajímat také o druhovou skladbu v daném prostředí. Takřka holou plochu s výskytem vzácné rostliny je třeba chránit více než porost běžných druhů, protože takový vzácný druh je náchylnější k vymizení.

To jsme za poslední roky zažili se smrky a celkovou jednodruhovou výsadbou v našich lesích. Anebo hospodaření na polích, kde již vymizely remízky a tím pádem spousty druhů křovin a rostlin a s tím navazující například křepelky, koroptve i zajíci. Remízek je část krajiny, která poskytuje přirozený úkryt drobným živočichům i větším zvířatům v otevřeném prostranství.

Není smyslem tohoto článku myslet si, že tím, že začnu na zahradě tvořit jinak, že zachráním planetu. Zahrady a veřejný prostor tvoří asi jen 6% z celkové plochy, o kterou se jedná. Takže jde spíše o celkovou změnu myšlení a chování nás všech, aby mohl nastat nějaký větší posun.

Ale jako jednotlivec můžete začít právě u sebe a věřte, že i toto zdánlivé málo je hodně, co můžeme pro změnu udělat a prozatím to určitě stačí.

A co vy? Vnímáte zahradu jako příležitost ke změně?